Zatím běháme po městě. Christchurch je velkej asi jak Brno, ale je to hodně velký město na Zéland a ve zbytku jižního ostrova je prý hodně málo lidí, aut, obchodů atd. než tady. Já zatim běhala po galerii, muzeu a botanický zahradě. Byl tu květinový festival. Jinak kluby jsou tu zvláštní, všechno je hodně pro turisty, kavárny atd. naše čajovny tu prakticky nenajdete. Elektronika strašně předražená, jídlo na naše poměry taky drahý. V restauraci se dá najíst tak za 20$, nejlevnější jsem viděla v nějaký restauraci Govinda za 8 a další přídavky za 2. My nakupujem v supermarketu, kde je to nejlevnější.
Na to jak jsem se english docela bála, tak to celkem jde, jejich přízvuku moc nerozumim, ale vždycky se zatim nějak domluvíme nebo pochopíme. Pivo tu stojí v hospě asi 6$, takže asi zatim abstinuju. Jezdí se vlevo a jsem na nás zvědavá, jak to bude za volantem:)
První den jsme měli nějaký problémy, tak si Kuba hned chtěl koupit auto sám a že na nás chce být nezávislej, teď už je to zase v pohodě, ale u 2 aut se možná zůstane.
Zatim hledáme káru, zítra je aukce, obešli jsme různý bazary, inzeráty v Backpackerech.
Pořešili jsme si novozélandský simky. Budem muset pořešit ještě IRD (identifikační číslo, který potřebuješ pro práci…dá se získat na poště) a bankovní účet. Všechno to vyžaduje trvalou adresu, popř. už nabídku od zaměstnavatele a trvá to několik dní než se to vyřídí. My chceme do pár dní zmizet a začít cestovat.
Včera jsme si dali jeden výlet za Christchurch a jestli to mám brát jako nápovědu co nás čeká, tak se mrtě těšim:)
Jinak je tu teplo, ale jen když svítí slunce. Je tak okolo 20 stupňů, ráno a nebo jak zaleze slunce, je tak okolo deseti. A furt tady fučí. Bude to chtít ještě vyřešit hodně nepromokavý oblečení.
Zélanďanci jsou dost hodní a dost nápomocní s čímkoliv. a říká se jim Kiwi.
A ještě pro jistotu pár dojmů, než si na to zvyknu a zapomenu to.
Jsou tu hrozně čistý ulice i upravený trávníky i za městem keře atd. pro bydlení většinou dřevěné domky s upravenejma zahradama, všude po městě je hodně zeleně a nevidím prakticky žádný chudý lidi. Aspoň tady zatim ne. Viděla jsem jen jednoho člověka žebrat, ale nejsem si jistá, jestli to není cizinec. Jezdí se tu hodně na kolech a každej musí mít přilbu. Auta přes den nesvítí. I když se jezdí vlevo, tak se dává přednost zprava. Poprvé, když jsem tu chodila po ulici, tak mi přišlo, že tu nevidím žádný psy. Ale jsou tu, jen jich je míň než u nás. Další den už jsem nějaký potkala. Ale spíš kočky.
Starý auta tu člověk skoro nepotká, a když, tak jsou to naleštěný americký kadilaky nebo něco podobnýho. Prej se tu dost pije a docela často tu houká večer houkačka, ale prý je to kvůli opilcům. Zatim to na mě působí, že tu pijí hlavně turisti…ale vidim jen mini část jednoho turistickýho města. Když zaleze slunce, tak se tu třepem kosou, ale místní tu běhaj v trikách nebo občas vidim i někoho na boso po městě. Je tady nehorázná směsice kultur, lidí z celýho světa. Potkala jsem tu bílýho kluka s kočičí čelenkou a fialovým látkovým ocasem až na zem a valil si to s japončíkama:) mladý lidi tu jsou v různejch hadrech, účesech a stylech, úplně všechny barvy pleti, jen ty chudší národy tu nemaj nějak zastoupení. Cizinci tu často cestují v (kolikrát i různě počmáranejch) dodávkách pro 2-4 lidi. Většinou tam i spí. Něco takovýho se snažíme sehnat. Je po sezoně a hodně turistů odtud frčí pryč, tak snad se podaří něco splašit za dobrou cenu.
Chvilku se na ulici hrabete v mapě nebo se tváříte ztraceně a hned se vás někdo ptá, jestli nepotřebujete s pomoct. Když někam přijdete, hned se na vás smějou a ptají se jak se máte. Takovej ten slovní obrat, ale né tak úplně umělej jak u amíků. I když kdo ví. Třeba jsem z nich ještě zatim na měkko:)
Za 4 dny jsme tu skoro na ulici neviděli policajty.
Jo a nejsou tu žádný zdravý výživy nebo jsme na to zatim nepřišli. Něco jako Tofu, Seitan, Tempeh, cizrna, mungo atd. zatim si o tom můžu nechat zdát. Ale zelenina je fajn, něco je i v pohodě cenově dostupný a některý potraviny jsou pro nás nový. Ale to ještě je čas na to to posuzovat. Zatim netušim jaký budou výdaje, tak se snažime držet zkrátka.
Streetart tu na ulici trochu je, ale úplně minimálně. Hlavně vlezete na ulice mimo centrum a potkáváte jen drobek lidí, spíš pár aut, ale i tak je to tu nějak řidší.
Zatim tu dny ubíhaj nějak moc rychle, člověk něco oběhne a za chvilku padám k večeru do komatu. Ale to přejde. Asi jsme si ještě úplně nezvykly na časovej posun 12 hodin+, protože jsme vždycky po osmé večer unavení.
Jinak se tu hodně sportuje, jak kola, tak tu lidi běhaj, po řece jezdí kanoe a sem tam gondola s turistama. Všude jsou I-site centra pro turisty, kde je kvanta reklam na všechny druhy adrenalinových sportů, prý velkej hit je ježdění v nějakým extra rychlým člunu na vodě (fotka asi 12 lidí v člunu skáče po vodě), ale jsou to dost drahý záležitosti. Nějaký plavání s delfínama a různý druhy lázní v horkejch pramenech atd. No pro spoustu lidí idylický dovolený.
Dnes jsme konečně! koupili káru… je to malej van… vyspí se v něm dva lidi… Nissan Vanette, 2l, Diesel, má najeto asi 230000Km a WOF a Registrace do května (každej půl rok se musí obnovovat…něco jako naše technická), je v něm plno vybavení…jako pánve, hrnce, věci pro auto, bomba s vařičem a hlavně! starší surf se starším neoprenem (mně bude asi velkej, ale bylo to obrovský plus, co si získalo naše sympatie:)) Je trochu pobarvenej a vevnitř samý kytky atd. Koupili jsme ho od jedný Němky, která se ho horko těžko zbavovala, několik dní jsme to s ní řešili až jsem původní cenu ukecala a plácli jsme si. Je tam udělaná postel pro jednoho, druhou budeme dodělávat. Nakoupili jsme dnes dřeva atd. ale nemáme žádný nářadí, tak uvidíme, kde to splichtíme.
Teď velká část turistů opouští zemi, takže nabídka přesahuje poptávku a o dost. Nafta je teď taky levná, litr vyjde asi na necelej dolar.
Začíná to na několika místech rezavět, tak budem barvit. Nakoupili jsme dnes několik věcí do auta, ve Freeshopu (místo, kde si můžeš vzít cokoliv zadarmo nebo za babku z důvodu recyklace..) jsme nabrali talíře, misky, nějaký dozy, reprák, a já neododala kolečkovým bruslím a houpačce:)
Ježdění vlevo myslim, že půjde:) Už jsem párkrát jela a kromě toho, že dáváte přednost zprava a že furt v autě zapínáte stěrače místo levýho blinkru, je to v pohodě:) Na šajtrpáku už naštěstí sahám doleva, při první testovací jízdě jsem furt sahala do dveří pravou rukou ..no a chaoz a zmatek… maximálně jezdí člověk pomalu a občas vás někdo vytroubí. Už jsem tu kohosi vyděla jet po pravý straně…:) všichni ho vytroubili a zas v pohodě:)
Jinak jsme si zařídili Identifikační číslo na poště (potřebujete vyplnit formulář, dát kopii pasu s vízem a mezinárodního řidičáku). Máme každej bankovní účet, museli jsme vyplnit formulář a vložit 200 dolarů minimum na účet. Účet byl bezplatnej. U přepisu auta, zajdeme jenom s původním majitelem na poštu, vyplní každej svůj formulář, předá se to na přepážce a pošta nám dá potvrzení o novým majiteli. Žádný techničáky od auta se tu neřešej, pojištění není povinný. My jsme si ho dnes chtěli udělat, ale stojí asi 300 dolarů na rok, což není úplně moc, ale je tam spoluúčast 500dolarů, což nám nepřišlo moc výhodný, tak zatim jsme se na to vyprdli. Stejně s tím svým autíčkem můžeme jet max kilo a nebezpečný je jen ježdění po městech. Musí se dávat bacha ve vzdálenějších oblastech, kde jsou spíš štěrkový cesty. A vítr prý s tím naším vanem bude prej taky dobře mávat. Ale jinak snad v pohodě.
Jsme tu už týden a snad už to obíhání, zařizování, zjišťování skončilo a zítra konečně vyrazíme na cestu a začnem si to konečně trochu užívat.
Objevila jsem něco jako zdravou výživu, kde je všechno na váhu, takže jsem tam udělala mega nákup a brala po kilech rýži, soju, mungo, cizrnu, další luštěniny, tunu koření atd. atd. takže budu mít co jíst…jupíí:)
Včera jsem tu na městě potkala týpka z Anglie, kterej hrál na Hang drum. Žije tady v Nelsonu. Netušila jsem, že se s tímhle nástrojem setkám tak brzo:)
něco takovýho: http://www.youtube.com/watch?v=HO2W-6XXZcI
Parádní zvuk… samozřejmě jsem ho ukecala, jestli nechce hrát na lepším prostředí, někde v parku, tak jsme se tam zcukli včera večer a hrál tam asi hodinu, ptáci mu pokadili obal, já si vyzkoušela hraní na buben….byla to pohoda… zvuk je fakt balzám na duši:) Jinak mi potvrdil všechno co jsem o tom už slyšela, musel si to objednat a jet si pro něj osobně do Švýcarska, kde za něj zaplatil asi 2000 švýcarskejch dolarů. Poskytnou to dva švýcaři, jeden z nich je kdosi kdo studoval zvuk a resonanci a na základě toho vymysleli tenhle nástroj, kdy je důležitý i jak daleko od sebe jsou jednotlivý půlky bubnu, jak velký je otvor ve spodní části bubnu, velikosti jednotlivých vypoulenin a důležitej je i materiál bubnu. Když si na to člověk pinká, ťuká, prstoklatuje:), zjistí, jak velkej rozsah a výběr zvuků tenhle buben umožňuje… mazec
No byla jsem unešená, jak jinak:)
V pátek sme konečně vyjeli z Christchurche a jeli se podívat na poloostrov (bývalá sopka) do Akaroi.. po cestě zastávka u oceánu, fučel nehoráznej vítr a místní tam měli nějakou session a něco lovili. Druhej den zastávka v městě Akaroa, kde jsme to prošli skoro skrz na skrz. Z Akaroi se dělají vyjížďky lodí na plavání s delfínama a vede tam dvou nebo čtyřdenní trek na trasu, kde jsou vydět tuleni, ale počasí nám nějak nepřálo, tak jsme běhali jen okolo. Přespali jsme a ráno se rozdělili. Kuba jel na návštěvu za jedním člověkem, co ho kontaktoval přes Couchsurfing, my jeli do jedný zátoky do starýho muzea a pak do Diamond Harbour, kde jsme si dali k večeru ještě malou část treku. Potkali nějaký zvířátka, procházeli přes pozemky, kde se pasou ovce a krávy a potkali plno zdechlin po cestě… nevim jak to ti majitelé řeší, jak to čekujou, jaký mají úbytky, ale zvířata se tu pohybujou na docela velkejch pozemcích. Trek ve vyšší části vedl už jen po úbočí, kde začalo pršet a šíleně foukalo a nic moc nešlo vidět, navíc bylo už dost pozdě, tak jsme to otočili. Večer jsme začli baštit sejry z nejstarší mlékárny u Akaroi. V rádiu jsem tu chytla zajímavou směsku… nepočítám diskošky, narazili jsme na blues, jazz, klasiku, dubstep, ale je to jen u větších měst, tak uvidíme.
Dneska jsme se vrátili do Christchurche, musíme vyzvednout karty z banky a pak pojedeme dál.