Albatros a Moeraki Boulders
Z Christchurche jsme pokračovali dolů na jih, večer jsme dorazili do města Timaru, kde jsme zahli za prvnim pěkným názvem, co jsme viděli a to byla Caroline bay. Všude upravený trávníčky, stolky na piknik, spousta vymakanejch prolízaček a houpaček pro děcka, že jsem jim záviděla, skejtpark, bazénky a voliéry pro ptáky. Děláme obíhačku po městě a jedeme dál. Dorazíme až v noci na Moeraki Boulders. Jdeme se na ně podivat na pláž, a začíná potacečka po pláži s čelovkama na hlavě. V tý tmě narazíme na obrovský balvany různejch velikostí i tvarů. Některý obalený mušlema, jiný maji povrch jak plástve. Rano zjišťujem, že jsme přistáli u paradní pláže. Pokračujem dál na Shag point, kde prakticky celej den se zasekáváme a pozorujem celý odpoledne tuleně. Jak se válej, rochněj, koupou, honěj okolo kamenů. Pak asi 3 hodiny čekáme do soumraku na žlutooký tučňáky. Nakonec jeden…jeden prišel:) prvni dělal, že tam není, ale pak jsme si ho mohli pořádně prohlédnout.
Pak spokojení pokračujeme dál…přespíme..příjezd opět v noci za tmy a jen tak tušíme, že by to tam ráno nemuselo být špatný.. Nádherná pláž a výhled na druhou stranu zálivu, kde sídlí Albatros Královský. Prakticky jediný místo na světě, kde sídlí pořád.
Pokračujeme do Dunedinu… moc pekný město s centrem Octagon do šestiuhelníku. Prolítneme centrum, Octago muzeum.. probihame botanickou zahradu s voliérama… Je to hodně zelený město, surfařský pláže, je tu plno galerií a hodně obchodů zaměřeny na skřítky, vily atd. Peter pan je tady hodně oblíbenej. Viděla jsem asi tu nejhezčí knížku pro děti na světě:)
Dneska jsme navštívili akvarium, jeli na Royal albatrosy, ale prohlídka nám připadala drahá…. tak jsme si to nechali ujít… na pláži potkali jednoho linýho lachtana:)
Maori
Pár věcí by ještě stálo za rozebrání.
Maorsky pozdrav „Vítejte“ je „Kia Ora“. Všude jsou mezi suvenýrama nebo po obchodech zelený Jadeity zvaný Ponaumu. Maorové z nich dělají amulety, vyřezávaj různý symboly…dřív je používali náčelníci kmenů jako naušnice nebo ozdobný přívěsky. Nejčastěji právě Maori maloval a co jsem viděla asi nejlepší obrazy od něj, tak Charles Goldie . Nejčastěji je jako amulet používanej (a dřív ho měl každej náčelník) panáček/bůžek se skloněnou hlavou na stranu a velkýma očima, říkají mu Tiki. Na každým rohu tu člověk narazí na něco z perletí, ať už jsou to vyřezávaný ornamenty do sloupů nebo dřevěných obrazů s lidskými obličeji, tak oči jsou vždycky dělané z perleti z mušlí zvaných Paoa. Když jsme byli na místě, kde jsme pozorovali lachtany, slezla jsem na jednu pláž, kde jsem se procházela a hledala právě Paoa. Sdílela jsem ji s jedním lachtanem, kterýho jsem si vůbec nevšimla a došla až k němu. Dělal, že tam vůbec není. Ignoroval mě a to jsem si zpívala:) Paoa má světlou (jakoby bílorůžovou) verzi a tmavou (černošedou) verzi. V muzeu jsem viděla, že Maorové perleti používaly na háčky ze dřeva, kostí a k tomu dávali plíšek perleti jako třpitku. Tu světlou Paou používali při světle během dne. Tu tmavou verzi do nočního světla. Pokud se Paoa vyhobluje i z rubu, perleť je i na druhé straně.
Jinak hodně měli Maorové tetování po obličeji a byli na něj velmi hrdí. Často s tetováním přes celý obličej a ženský často aspoň rty a a ornament od rtů přes bradu. Viděla jsem to i na jedné paní v galerii u vstupu, ale připadala mi jako běloška, ale taky to mohla být míšenka.
Když jsem oslovila jednoho Maura…hlídače v supermarketu…něco jsem hledala, mý angličtině skoro nerozuměl a jeho odpovědi jsem nerozuměla ale ani slovo. Takže jsem to odkývala a čau.
No a co jsem pochytila z historie…nebudu to opisovat z průvodce…ale na kánoích Waka (velmi dlouhé, velké a úzké kanoe) z asie připluli Maorové ve třináctém století…Viděla jsem několik namalovanejch obrazů, jak připlouvají k Zélandu, všichni totálně vyhublí, spousta polomrtvých lidí a zahlídli pevninu. U Moeraki Boulders, blízko toho místa připluli právě ke břehu a tak se ke kamenům vztahovala legenda o sladkých maorských bramborech. Osídlili tu různá místa, používali velké a úzké kanoe s krásně vyřezávanýma kýlama…většinou nějaká postavička s ornamenty do spirál. Používali nástroje z šutrů, dřeva i zelenýho jadeitu. Často pletli koše z palmových listů, tašky, deky z kůže… Během 18týho století se tu začali objevovat běloši, a to britové, ale časem připluli i skoti, němci, francouzi… vždycky si přisvojili nějakou oblast. Britové vykoupili od Maorských náčelníků za směšnou sumu pozemky. Ale postupně se roztahovali a roztahovali. Začla první bitva, za 8 let druhá, kdy zbylo z Maurů jen 9%. Každá oblast má trochu jinou historii. Existují i dvě verze historických zápisů. Britská i Maorská. Náčelníci uzavřeli listinu, která měla vymezovat stejná práva jako britská a vymezovat jejich pozemky. Pak začli sňatky dcer Maorů s bílejma rybářema a populace Maorů zase začla vzrůstat…tedy spíš míšenci. Ted je jich tu tak 15%.
Určitě z toho co jsem napsala, je spousta nepřesností kvůli mé omezené angličtině.
Ale určitý napětí mezi Maorama a bělochy prý pořád přetrvává, ale lidi se to snaží udržovat hodně na uzdě. Lidi jsou tu stejně hodně pratelský, každej vám rád s něčím pomůže. Z Maorské kultury tu zůstalo docela dost, protože Maouri jsou na to hodně hrdí a dokonce v nějakých vesnicích se snažili udržovat tradice a neměnit nic mezi sebou. (hlavně na severním ostrově). Nijak se neodlišovat..nepřebírat věci od cizinců. I když s postupem času se hodně museli prizpůsobit.
Dunedin
Když přijedete na nějaký misto, kde má být centrum tučnáků, albatrosů atd., tak máte možnost se o nich hodně dozvědět. Třeba včera v centru Albatrosů jsem viděla asi 3 filmy o tom jak jsou ptáci obeti rybařských lodí, jak mají plasty v žaludku, háčky v zobakách atd. Všude je všechno vysvětleno, at už o životě lachtanů, žlutookých nebo modrých tučňáků nebo mořských ptáků. Je toho plno. Já se svou english zatím pochytím jen něco, ale kdyby to měl člověk pročítat všechno, tak je to zásek 4x delší.
Všude je tohle prakticky zdarma. Na hodně místech očekávají, že sami přispějete do kasičky.
V akváriu pracovalo spousta studentů. Bylo moderně vybavené, spousta lidí v laboratořích. V Dunedinu je University of Otago, která tu hodně znamená, podílí se na spoustě výzkumech, dotuje aktivity. Dunedin má počet lidí asi jako naše Olomouc, jen je roztáhlejší, protoze tu prakticky nenajdete paneláky, ale samý domečky. Je tu 20% studentů. Plno mladých lidí. Procházeli jsme uličkama okolo univerzity, všude plno domečků pro studenty, kde byl nehoráznej bordel. Tak jak jsem si myslela, ze Luk v Christchurchi byl bordelář, tak tohle je u mladých lidí tady asi normalní. Časopisy rozházený po zemi, hadry nahazený na kopě, gauče, křesla na zahradě, před barákem, za barákem. Libil se mi bunkr postavenej na vrbě nad řekou:)
Třeba Monty, co teď u něj bydlíme, bydlí v patře s různejma pokojema, kde jsou další 4 studenti, nad náma v patře je něco podobnýho. Monty studuje medicinu a už nás málem vytáhl lozit. Karolína…slečna původem z Rumunska, připadá mi spíš jak Indka, studuje neco jako naši Rekreologii. Řeší turistiku, různý kurzy horolezectvi, snowboarding, spoustu druhů sportu a v rámci školy lezla na spoustě místech na Zélandu. Zná kupu trekových tras. Teď jede dělat něco podobnýho do Queenstovnu.
A co je obrovský plus! mají tu rádi muziku. Říkají mu Dunedin Sound. Mají svý Radio 1, 91FM, který jsme chytli už den před Dunedinem u albatrosů. Večer do nás pražili samej drum´n´bác….ráno to pustim a dvě hodiny valí různý mantry, ambient…poslouchám na střeše auta a snídám chleba s arašídovým máslem a koukám na pláž. Pak přeskočí na hodinu jazzu, pak zazní Eva Fitzegarld a proběhnou podobný věci, za nějakou dobu to zase zapnu a solí do nás klasiku, klavíry, housle… za nějakou dobu přeskočí na etno…proběhne didgerido v kombinaci s dalšíma stylama… Večer si u Montyho impregnuju trekovky a u toho mi hraje techno a pak skočí na housik. Kéž by se to tu dalo chytnout kdekoliv…ale je to místní studentská raritka.
Včera jsem tu hledala nějaké akce v rámci Fridge festivalu…různé performance, divadla, kabarety, muzika, komedianti, tanečníci, ale pak jsem zjistila, ze nejlepší proběhlo včera…
Po městě mají probíhat streetartový instalace Outsiders Art, ale ještě jsem na nic nenarazila. Čajovny tu vůbec nejsou.
Jinak skoro v kazdým větším nebo známějším městě narazíte na I-Site centra…což je pro turisty, kde je spousta letáků zdarma k rozebrání…info o místních pikanteriích a zajímavostí.
Podél známějších cest je spousta Backpackerů a Bed and Breakfast ubytovacích zařízení. Je tu i dost caravan parků, ale třeba místa pro stany jsem moc nezahlídla. Na mapě je třeba označení, že tam můžete stanovat. Ale je jich poskrovnu a prakticky se dá postavit stan přes noc kdekoliv, pokud to nebude u nějaký hlavní silnice a člověk se bude chovat zodpovědně a vezme si bordýlek sebou. My teda spíme vždycky v autě, pokud nejsme u někoho přes Couch.